O co především šlo ve druhém kole prezidentských voleb z pohledu dalšího vývoje Slovenska?

Pro mě jako člověka, který se po celý život pohyboval na mezinárodním parketu, ať už jako diplomat, v zahraničním obchodě, v parlamentní diplomacii a do velké míry i jako spisovatel, je podstatné, že jsme se touto volbou vymanili z jednostranné servilní orientace předchozích vlád vůči Bruselu a Washingtonu. Slovensko je malá země, a proto musí spolupracovat s každým, kdo přispěje k naší hospodářské, politické a vojenské suverenitě. Avšak to, nakolik budeme suverénní, záleží především na nás samotných. Působil jsem ve strukturách Rady Evropy i Parlamentního shromáždění NATO a vím, že tam berou vážně ty, kteří mají svůj názor, ačkoli je za to nechválí. Jsem rád, že se slovenským prezidentem stal člověk, kterého zřejmě nebudou v Bruselu a Washingtonu poplácávat po rameni, ale budou si ho vážit. Chci tomu věřit.

Co vedlo Slováky k tomu, že zhoupli kyvadlo přízně tak, že po vítězství Ivana Korčoka o pět a půl procenta v prvním kole vyhrál ve druhém Peter Pellegrini o šest procent? Co se během dvou týdnů mezi oběma koly stalo tak zásadního?

V životě platí, že člověk nedostane to, co chce, ale co si zaslouží. Korčok si prohrál volby sám vinou svého oportunismu, když měl sice heslo, že bude sloužit lidem, ale během celé své kariéry sloužil jen politikům. Byl neautentický, umělý, lidé cítili, že je to salonní kariérní diplomat, odtržený od života. Jeho mávání slovenskou vlajkou na Štefánikově hrobě na Bradle bylo až úsměvně pokrytecké. Vznik Korčoka byl podobný, jako tomu bylo u paní Čaputové, když z něj mainstreamová média uměle vytvořila „osobnost“. Především však nepřišel s žádnou vizí – jeho dominantním heslem bylo „Nebo Fico“. Navíc, podobně jako v případě Fica, jehož Smer byl už téměř na ručník, i nyní v případě Pellegriniho mohutně oběma pomohlo závěrečné angažování se Matoviče, který je dlouhodobě nejméně respektovaným – a to používám velmi slabý výraz – slovenským politikem. Navíc Korčoka podporovali další politici s puncem poražených. Národní síly se zmobilizovaly i díky těmto lidem. Korčok se vymlouval, že Pellegriniho strana z něj vytvořila válečného štváče, ale všechna jeho dosavadní vyjádření – kromě těch, když už v závěru začal obracet – podporovala vojenské konflikty.

Loni v září v předčasných parlamentních volbách zvítězil Smer-SD Roberta Fica, půl roku nato v prezidentských volbách Peter Pellegrini z Hlas-SD. Čím to, že Slovensko zcela otočilo politickým kormidlem a uspěli ti, s nimiž se už až tolik nepočítalo?

Částečně jsem na to už odpověděl. Robertu Ficovi do velké míry pomohla zpět do premiérského křesla a Pelegrinimu do prezidentského totální neschopnost dosavadních vlád Matoviče a Hegera spravovat stát. Myslím si, že po Matovičovi by parlamentní volby na Slovensku vyhrála i strana šmoulů. Takže si dovolím poradit každému soudnému politikovi na Slovensku, pokud za vámi přijde Matovič, že vás jde podpořit, utíkejte, kudy to nejrychleji jde.